„Ne, jen tu jednu.“ Její jemný úsměv neodhalil žádné zuby a víčka měla jen napůl otevřená.

„Už jsi jedla?“ Podíval jsem se na hodiny na sporáku a viděl, že už je po čase večeře, ale něco mi říkalo, že kdyby měla prázdný žaludek, jíst by odmítla. Modlil jsem se, aby to nebyl ten případ.

Sledoval jsem, jak se při každém chodu v jídle jen nimrá, z čehož mě pokaždé v žaludku zaplavil děs. Jen by si to