„Budiž. Uvidíme se brzy,“ pronesla jsem pevně a jemně jsem tím naléhala, aby se v dohledné době přijela podívat domů a ujistila svého bratra, že je v pořádku.

Svět kolem nás vybledl pomaleji než minule a na malou chvíli mé sebevědomí zakolísalo. Bylo to víc lidí, než jsem kdy brala sama na sebe, a připadala jsem si jako dítě, které se snaží vyšlapat na kole do kopce. Ale dokázala jsem to.

Když s