„Nevím. Nechali mě u babičky na prahu jako miminko. Znám jen měsíc a rok. Ne den.“ Cvrnkl prstem do jednoho z nehybných špendlíků a pak se s papírem v ruce opřel v křesle.

Joselin zívla, zvedla ruce z mých, aby si zakryla ústa, a pak se do mě znovu vnořila.

„Cora se zastavila a my si musíme odpočinout, jestli máme uvažovat jasně,“ řekla Natalie a zvedla se ze židle.

Cyrus na ni zůstal zírat, dý