Cořin výkřik se rozlehl tmou, když jsem ustoupila. Zády jsem se otřela o hruď tvora za sebou a pak jsem ji kopla do hrudi. Nehty mi roztrhly kůži na předloktí, jak padala k zemi. Pevně jsem sevřela rty a sledovala ji, přičemž jsem se modlila k Bohyni, abych neudělala chybu, když jsem ji pustila. Stále tu byla možnost, že tvor zaútočí na mě, protože jsem k němu byla blíž.

Závan vzduchu po mém boku