Pohled Damiena

Nemohl jsem z Charlotte spustit oči, když si všimla stolu, který jsem prostřel. Luční kvítí už začínalo vadnout a já sebou trhl, když přejela prsty po okvětních lístcích. Jakmile jsem o dnešním večeru začal pochybovat, měl jsem své plány zrušit a počkat až po mé další cestě do města.

„To je nádhera,“ řekla a zněla trochu bez dechu, ale neviděl jsem jí do tváře, abych si byl jistý, ž