Přikývla jsem. Znala jsem to až moc dobře. Na tom světě nebylo nic, co by dělalo šťastnou i mě, ale bylo mou povinností nastoupit, kdyby se něco stalo.

Jeho štěstí pro mě ale bylo důležité a musela jsem zvážit, jak bych žila, kdybych ho po tom, co bych ho označila, musela nechat jít, aby mohl být šťastný, nebo kdyby se rozhodl mě opustit. Zničilo by mě to, úplně by mě to roztříštilo.

Než se navzáj