Několik kroků se rozlehlo uličkou, když jsme kolem ní procházeli, a Paxton se na mě podíval v tichém souhlasu.

„Přiveď ostatní,“ zašeptal jsem a zastavil se na druhé straně vstupu do uličky. Paxton nezpomalil a pokračoval dál, jako bych nic neřekl.

Kroky utichly a já věděl, že nemůžu jen tak nečinně čekat, když jsem uslyšel zasténání bolesti.

Vřítil jsem se do dlouhé uličky, která se vinula za