Z hrdla se mi vydral tak hlasitý smích, až mě rozbolelo břicho, nestihl jsem ho potlačit. Znělo to jako přesně něco, co by udělala, a doufal jsem, že mně v budoucnu nic takového nikdy neprovede. „Tvoje tajemství je u mě v bezpečí.“

Zbytek cesty na hrad jsme mlčeli. Uvažoval jsem o všech možných způsobech, jak by se mohl dnešní večer vyvinout, a Charlotte vypadala nervózně, jako by dělala totéž.