Obešla jsem své křeslo, svými drápy prorazila zádový polštář, když jsem se o něj opřela. „Můžeš se pro jednou v našem životě prosím prostě pokusit chovat se jako rodina? Dlužíš mi omluvu za to, co jsi mi řekl minule! Měl ses omluvit hned, jak jsi to řekl, ale na to jsi až moc zatraceně tvrdohlavý!“

„Už jsem ti říkal, že pracuji na tom, abych se změnil, ale neomluvím se. Jsem tvůj bratr, ale jsem