"Prší. Proč ses někam neschoval?"

Běžela jsem k lavičce, kde Steven seděl, a táhla ho k obchodnímu centru, abychom se schovali před deštěm.

"Neřekla jsi mi, abych odešel... Tak jsem dál čekal," řekl a upřeně se na mě díval s upřímným pohledem v očích.

Zarazilo mě to. Z nějakého důvodu mě najednou začala strašně bolet hlava.

V tu chvíli jsem měla pocit, jako bychom se znali. Zdál se mi tak pověd