Steven byl velmi ostražitý a opakoval, abych mu nelhala.

Věděla jsem, že mi ještě plně nedůvěřuje. Teď by mi to neřekl, i kdybych se ho zeptala.

„Pojď, je čas jít spát.“ Odvedla jsem Stevena do jeho pokoje, podala mu léky a vyměnila mu obvazy na rukou a na nohou.

Když jsem mu z nohou odmotávala gázu, pohled na krví nasáklé rány byl šokující.

Zamračila jsem se a pocítila napětí. Už jen z pohledu