Rachel nevěděla, čím si Stephanie doopravdy prošla.

Steven mě zvedl do náruče, přičemž stěží ovládal své emoce.

Coby duševně nemocný člověk to měl se zvládáním svých citů stokrát těžší než obyčejný člověk.

„Pojďme domů,“ zašeptal jemně a nesl mě z nemocničního pokoje.

Rachel se vrhla vpřed a uštědřila Michaelovi tvrdý políček. Křičela: „Ty parchante, vrať mi Stephie! Vrať mi ji!“

Zabořila jsem tvá