Steven si vždycky našel cestu, jak se stát mou výjimkou.

Rozplakal se ještě víc. Nic neříkal a dál ronil slzy.

Easona to začínalo štvát, ale neodvážil se to říct nahlas.

Tiše zabručel: „Takové pozérství… Když tvoje žena ležela v bezvědomí, byl jsi jak smrťák. I doktoři se tě báli… A teď tu brečíš, jako by ti někdo ublížil.“

Steven nic neřekl. Dál plakal, ale slzy si neutíral. Hlavu měl svěšenou a