Miguel se na nás podíval bez jiskry poznání, ale přesto řekl Daisy: „Tamti mladí lidé...“

Daisy se na Stevena a na mě podívala s úsměvem. „Jaká to náhoda.“

Teď už jsme odejít nemohli.

„To vskutku,“ odpověděla jsem, kryjíc děti vlastním tělem, zatímco jsem se na Daisy dívala.

„Pojďme tedy povečeřet společně.“ Daisy nám pokynula, abychom se k nim přidali.

„To není třeba. Je mi nepříjemné jíst s cizí