Stevenovi zběsile bušilo srdce, zdaleka to nebyl ten jeho obvyklý klidný rytmus.

Abych byla upřímná, bylo pro něj těžké přede mnou něco tajit, protože jsem vždycky dokázala vycítit, když nebylo něco v pořádku. Pokud by mi odmítl říct, co přede mnou tají, věděla jsem, že to z něj otázkami stejně nedostanu.

„Dobře, vraťme se k večeři.“ Steven mě vzal za ruku a dovedl mě zpět k našemu stolu.

Rachel a