VENUS

Příštího rána jsme nastoupili do letadla.

Aaron na mě byl pořád naštvaný. Byl tichý a nečitelný. Veškerý pokrok, který jsme v Římě udělali, byl pryč.

Budiž.

Byl to můj první skutečný vzlet. Tentokrát alespoň při plném vědomí.

A i když si umínil, že mě bude okázale ignorovat, stejně mě nechal, abych ho držela za ruku, když letadlo s burácením ožilo.

Jeho prsty se nepohnuly. Nestiskly tu mou.