VENUS

„Je tu strašné horko.“

Zkopla jsem ze sebe podpatky ve vteřině, kdy jsme překročili práh – no, spíš on nás dostal přes práh. Víc jsem klopýtala než šla, jednu paži líně ovinutou kolem Aaronova krku, a držela se ho jako svého posledního vlákna rovnováhy.

Odnesl mě do setmělé obývací haly, jako bych nic nevážila.

A možná, že pro něj jsem opravdu nevážila.

Ta myšlenka vyslala mým zamlženým mozk