VENUS

O dva dny později

Čas tu neplyne. Rozplývá se.

Dny se slévaly jeden do druhého, dlouhé a kruté, jako modřina, která se neustále šíří pod kůží. Neměla jsem hodiny, žádné slunce, žádnou změnu světla, která by určovala hodiny. Jen tu zatracenou žárovku, která pořád blikala, jako by se mi vysmívala.

Přestala jsem počítat po něco málo přes 7 100.

Rty mi praskaly. Jazyk jsem měla oteklý, příl