VENUS

Ticho už nebylo jen husté, bylo vnímající. Už tu místnost nevyplňovalo jen tak pasivně; rýsovalo se. Naslouchalo. Soudilo. Každá vteřina na tomhle místě mi lezla po kůži jako něco živého. Něco, co čeká. Gerald byl teď tišší, ale ne klidnější. Objevilo se v něm něco nového, jakási manická energie, která nemluvila hlasitostí, ale napětím. Ve škubnutí koutku jeho úst. V pauze mezi jeho pohyby.