VENUS

Když se mi vědomí konečně probojovalo zpět, přicházelo po úlomcích. Oční víčka mi připadala jako zatížená olovem, hlava zmatená, mlhavá, těžká, jako by mi už nepatřila. Zamrkala jsem jednou, dvakrát a rozmazané tvary kolem mě se začaly zaostřovat, ne v útěchu, ne v bezpečí, ale v něco neznámého.

První, čeho jsem si všimla, byl pach. Vlhké dřevo. Vydýchaný vzduch. Slabý náznak borovice pron