AARON

Na jednu dlouhou, nekonečnou vteřinu jsem mohl jen zírat na tu hrubě stlučenou dřevěnou truhlu pohřbenou necelé dva metry hluboko v pekle, dech mě ostře řezal v hrdle. Srdce mi bušilo hrůzou, tak nahlas, že to přehlušilo každý další zvuk v lese.

Coltonova ruka odmetla poslední zbytky hlíny, odhalila větší část povrchu rakve a něco ve mně se s praskotem roztrhlo.

Protože tohle? Tohle byl o