AARON

Konečně se propadla do spánku. Moje holka. Moje bojovnice. Dýchala mi přerušovaně do hrudi a pěsti měla zaryté do mé košile, jako by při uvolnění spadla přímo do propasti, kterou tu po sobě zanechala její matka.

Nepohnul jsem se. Neodvážil jsem se. Jeden chybný pohyb a démoni by ji odtáhli zpátky do krve. Ne pod mým dohledem. Ne dokud mi v těle zbývá dech. A tak jsem tam seděl potmě, jednu