AARON

Sklenka v mé ruce byla už třetí. Nebo možná čtvrtá. Čas se rozmazával, jak mi whisky pálila v hrdle a umrtvovala vše, čeho se dotkla.

Bar byl ponurý, hučel tichou hudbou a občasným výbuchem smíchu cizinců, kteří mě neznali a kterým to bylo jedno. Perfektní. Potřeboval jsem místo, kde se nikdo neohlédne dvakrát, kde bych mohl zmizet v jantarové mlze a nechat hrany dnešního večera otupit