VENUS

Ráno mě zastihlo v klidu.

Pro jednou mě město venku neprobudilo troubením a sirénami, ale pomalým šustěním prostěradel a vůní kávy linoucí se penthausem. Zamžourala jsem do proudu zlatého světla pronikajícího záclonami a napůl očekávala, že v Aaronových očích uvidím bouři, která přetrvávala z minulé noci.

Ale místo toho tam byl on, seděl na okraji postele s tácem v rukou. Vajíčka, ovoc