AARON

Telefon v mé pěsti mohl být zrovna tak kost. Křehký. Lámavý. Vysmívající se mi mlčením svého mrtvého sledovacího zařízení. Zíral jsem na černou obrazovku, dokud se mi nerozmazalo vidění, dokud jsem přes tmavé sklo neviděl jen její tvář, která problikávala jako duch.

„Pane?“ Jeden z mých mužů postával na kraji uličky s opatrným hlasem, jako bych byl granát, z něhož už někdo vytáhl pojistk