VENUS

Světlo. Bylo ho příliš.

Bodalo mě skrz oční víčka, zařezávalo se do temnoty, ke které jsem se upínala. Tělo mi připadalo těžké, cizí, jako by patřilo někomu jinému, každý nerv mi hučel, jako by mě ve spánku celou přepojili.

Na dlouhou, děsivou vteřinu jsem se nemohla pohnout. Nemohla jsem se nadechnout. Svět byl tlumený, vzdálené pípání přístrojů, ztišené hlasy a tiché vrzání gumových