VENUS

Ráno přišlo dřív, než jsem na něj byla připravená.

Bledé světlo se dralo skrz závěsy a potíralo stěny tou nejistou šedí, která nikdy neví, jestli patří noci, nebo dni. Musela jsem se asi hodinu střídavě nořit do spánku a zase z něj procitat, slyšela jsem kroky na chodbě, mumlání Sabinina hlasu a tiché odpovědi Coltona. Každý zvuk mi připomínal, že v mém životě něco prasklo, a my jsme čekal