VENUS

Vrátila jsem se do auta a seděla v něm déle, než jsem měla v úmyslu.

Motor běžel na volnoběh. Světla na palubní desce měkce, lhostejně zářila. Ruce mi spočívaly na volantu, prsty sevřené, klouby pobledlé. Na okamžik jsem si dovolila cítit otisk Coltonových paží – ozvěnu toho, jak mě někdo drží bez očekávání, bez strategie.

Pak jsem se nadechla.

A nechala to být.

Cesta od doků byla tišší