AARON

Dveře za Andreou zaklaply, ten zvuk byl tichý, ale dost těžký na to, aby se mi usadil v kostech.

Na vteřinu se místnost zdála prázdná.

Jako by s ní odsáli všechen vzduch.

Venus se nepohnula hned. Stála tam, kde jsem ji nechal, ramena napjatá, oči stále upřené na dveře, jako by čekala, že jimi Andrea se smíchem vtrhne zpátky.

Pak se otočila ke mně.

„O co se to tu snažíš?“ zeptala se, hl