Z POHLEDU ALINY.

Úsměv z mé tváře zmizel. Nohy mi zrosolovatěly, podlomily se mi a já jsem dopadla na zadek na podlahu a zírala na něj širokýma, vyděšenýma očima.

„Já… já…“ Nedokázala jsem ze sebe vydat ani slovo.

„Asi jsem měl pravdu.“ Řekl suše a postavil se.

„Ne, Luciane, počkej!“ Vyškrábala jsem se na nohy a chytila ho za ruku dřív, než se stačil dotknout kliky.

Málem jsem zavrávorala dozadu,