POHLED ALINY

„Panenko.“ Jeho hluboký, sytý hlas mě pohladil po uchu.

Téměř mi ze rtů unikl povzdech, než jsem si vzpomněla, že jsem na dotyčného muže vlastně naštvaná.

„Co se to děje, Luciane?“

„Kde?“ zeptal se, jako by neměl tušení, o čem mluvím.

Zhluboka jsem se nadechla a snažila se ovládnout. Byla jsem frustrovaná, tak hrozně frustrovaná, a nebezpečně blízko tomu, abych na něj vyjela.

Zněl tak