POHLED ALINY.

„Dobře. Můžeme začít.“

Pak se bez dalšího zdržování Lucian otočil, došel k nedalekému stolu, vzal malé červené nůžky a pomalými, cílevědomými pohyby začal rozstříhávat mé oblečení.

Zavládlo ticho, místností se rozléhal jen zvuk trhání mých šatů.

V duchu jsem se s oblečením rozloučila. Patřilo k mým nejoblíbenějším.

„Koupím ti tucet dalších takových,“ promluvil Lucian, když si všiml m