POHLED AUTORA.

Zatímco venku před pokojem se Lucian zastavil a zhluboka, rozechvěle se nadechl. Pevně si přitiskl dlaň na hruď, jako by mohl zabránit tomu, aby se mu srdce úplně rozpadlo. Bolest to byla ostrá, dutá a těžká zároveň... ale to, co jím cloumalo nejvíc, byl obraz Alininy tváře, když odcházel.

Ten pohled... zdrcený, zmatený, zrazený, ten ho bude pronásledovat mnohem déle, než by dokázal