POHLED AUTORA.

Měsíční svit se už dávno vytratil, když se Alina konečně přestala převalovat a posadila se na posteli. Pokoj byl potemnělý, slabá záře starožitné lampičky vedle postele vrhala jemné stíny na bledě modré stěny. Vlasy jí volně padaly přes ramena a oči měla zarudlé po bezesné noci plné myšlenek, o kterých si přála, aby je mohla umlčet.

Slova jejího otce se jí v hlavě neustále ozývala.