POHLED AUTORA.

Svět kolem Aliny se zdál být beztížný. Ticho bylo tak hutné, až téměř hučelo, ale přesto se kdesi pod ním vlnily slabé ozvěny… smích, kroky, zvuk jejího vlastního hlasu, tichého a vzdušného.

Zamrkala a sterilně bílý strop ošetřovny se rozplynul. Najednou stála v dlouhé chodbě zalité zlatavým světlem. Vzduch tu slabě voněl růžemi a čerstvě naleštěným dřevem. Podlaha pod jejíma bosýma