POHLED AUTORA.

První věc, kterou Alina vnímala, byl hluk.

Hlasy. Bylo jich příliš mnoho. Překrývaly se, byly naléhavé, povědomé.

„– Alino? Slyšíš mě?“

„Díky bohu, je vzhůru –“

„Zlato, jak se cítíš?“

„Doktore, je to normální?“

Víčka měla ztěžklá, jako by na nich měla závaží, ale přesto je s námahou otevřela. Strop nad ní byl bílý. Až příliš bílý. Sterilní. O vteřinu později ji zasáhl pach antisepti