POHLED AUTORA.

„Damiene Evergreene,“ řekl klidně. „Čemu vděčím za potěšení z tvé přítomnosti?“

Damien vydechl, ten dech zněl mnohem těžčeji, než by měl, jako by mu v hrudi seděl už dny.

„Díky, že ses se mnou sešel,“ řekl, než si odtáhl židli naproti Lucianovi a posadil se.

Lucian mu zdvořilost neoplatil. Zůstal na svém místě, držení těla měl uvolněné, ale oči ostré, s oním druhem klidu, který lidi