POHLED AUTORA.

Rodinná večeře se táhla celou věčnost. Alina seděla naproti Luciusovi, vidličkou se rýpala ve zbytcích jídla, ale oči jí neustále utíkaly k němu.

Vypadal pořád stejně – ostrá čelist, tmavé vlasy, které mu padaly přesně tak akorát, a ty pronikavé oříškové oči, které by jí dokázaly podlomit kolena jediným pohledem. Ale měsíce odloučení vyryly do jeho pohledu něco hlubšího, hlad, který