Finn zamrkal nad mou přímostí, ale mně to bylo naprosto jedno.

Díky nim mi zůstala jedna uniforma.

Zazvonil zvonek.

„Nemá cenu se jí dál držet,“ zamumlal Finn a jemně mi vzal zničenou uniformu z ruky. „Pojďme na snídani a tohle vyřešíme později.“

Zhluboka jsem se nadechla a nepatrně přikývla, když jsem se s ním srovnala do kroku a vyrazili jsme do jídelny.

„Chlape,“ zasmál se Finn ve snaze odlehči