SERAPHINA

Jak mi ta slova splynula ze rtů, v Ronanových očích se něco změnilo. V tu chvíli jsem si uvědomila, co jsem vlastně řekla. Upíral na mě pevný pohled, beze slova, jako by mě vyzýval, abych uhnula očima. Jako by mě varoval, že ať už jsem v něm probudila cokoli, spálí to i mě, pokud to nechám vzplanout.

Ale pak—

„To myslíme vážně?“ Danteho tón byl ležérní, až pobavený, ale napětí v jeho čel