SERAPHINA

„Takže...“ zašeptal, rty jen kousíček od mých, „půjdeme do postele?“

Vzduch mezi námi zřídl.

Srdce mi tlouklo do žeber, divoce a rychle, jako by zapomnělo každé pravidlo, kterým se kdy řídilo. Jeho slova se mi neměla vpíjet do páteře tak jako teď. Neměla probudit to tiché, bolavé pnutí v žaludku, ani to děsivé teplo, které se mi rozlévalo v hrudi jako světlice připravená vzplanout.

„Zblá