FINN

Vítr přinášel vůni borovic, zatímco jsem stál na chodbě v prvním patře u okna v katedrálním stylu, které sahalo od podlahy až ke stropu, a oči jsem upíral na štíhlou postavu, která se hbitě pohybovala zahradou a proklouzla vnějšími branami Akademie.

Za mnou se rozlehlo tiché klapání bot. Neotočil jsem se.

Pach alfy Huga mě zasáhl ještě dřív než jeho hlas – kůže, moc a ocel.

S tichým zavrčením