RONAN

Kamenné chodby Akademie byly tiché.

Slunce zapadalo a stíny se natahovalypo mramorové podlaze jako drápy. Pohyboval jsem se s nimi a splýval s jejich úkrytem, když jsem obcházel vnější zeď východního křídla.

Síň záznamů stála jako relikvie z jiné éry, zavalitá věž zastrčená v zadní části areálu Akademie, většinou ignorovaná s výjimkou začátku nebo konce roku. Žádné stráže. Žádné hlídky. Jen