SERAPHINA

Nemohla jsem se hýbat.

Ne proto, že bych byla zmrzlá strachy, ale kvůli tomu, že nade mnou byly naskládané stromy. Těžké. Tlačící. Uzavírající svět do úzké rakve bez vzduchu.

Ale to, co mi kradlo vzduch z plic, nebyla ta váha.

Zíral na mě pár temně modrých vlčích očí, nemrkajících, nevzrušených a připoutaných k těm mým jako řetězy, které jsem nedokázala zlomit.

Ryker.

Byl to on.

Byl ode