Seraphina

Příštího rána jsem se v pokoji probudila sama. Ronanovo lůžko bylo prázdné. Seděla jsem tam se vzpomínkou na včerejší hádku a uvědomovala si, že mě obrala o spánek. Dva talíře s jídlem, kterých jsem si včera večer všimla, tam stále ležely. Podle přísných pravidel se jídlo smělo jíst pouze v jídelně, ale on ho přesto přinesl na pokoj. Zvedla jsem poklop a zjistila, že to opravdu bylo koře