SERAPHINA

Když se mi víčka zachvěla a otevřela, první, čeho jsem si všimla, bylo sluneční světlo, které se jako zlaté stuhy lilo skrz závěsy.

Počkat, sluneční světlo? Slunce už vyšlo?!

Můj pohled střelil k hodinám, aniž bych pohnula jediným svalem, a při tom pohledu se mi sevřel žaludek. Sedm hodin ráno.

„Ach ne...“ zasténala jsem a zabořila hořící tvář do měkkosti pode mnou. Zaspala jsem. Teď se