RONAN

„Ronane…“

Zezadu se ozval hlas mé matky.

Ten zvuk prořízl les jako čepel a na zlomek vteřiny mi zastavil srdce. Krev mi vřela v žilách, každý sval se pevně stáhl, protože jsem věděl, co to ve skutečnosti je. Kletba. Přetvořila jediný hlas, který jsem neslyšel celé roky, ve zbraň dostatečně ostrou na to, aby prorazila kost.

Verkas zavrčel, přecházel ve stínech mé mysli, neklidný a nervózní.