Willow popotáhla a v jejím rozechvělém hlase zazníval pláč. „Cítím se provinile. Tento sňatek byl určen Atheně, ale teď byl dán mně. Mám pocit, jako bych jí ho ukradla…

„Už tak jí dlužím tolik, a teď ještě tohle manželství. Je jen spravedlivé, že ke mně chová zášť.“

Matthew si lehce odfrkl. „Jaké má právo chovat k někomu zášť? Kdyby tehdy neudělala ty zlé věci, nedostala by se do téhle situace.

„R