Kvůli Atheniným útočným otázkám Nicolas vykulil oči. Jeho hlas zchladl. „Záležitosti rodiny Monsonových se tě netýkají, cizinko.“

Konečně viděl její pravou tvář. Athena byla nevděčná. Zapomněla, kdo ji v mládí chránil, kdo jen pro ni sázel lotosové květy, kdo ji brával na chrámové slavnosti. Nešlo ji vychovat k loajalitě. Neměla srdce.

V minulosti by taková slova Athenu hluboce zranila. Ale už ne.