Evander ztuhl a jeho světlou tváří se rozlil ruměnec, který dosáhl až po samé špičky uší.

Ohromeně zíral na Natašu, rty němě pootevřené.

Nevyšla z nich však ani hláska.

Těžce polkl, ohryzek mu poskočil, pak vztekle máchl rukávem a odsekl: "Směšné!"

S těmito slovy se odřítil se svou družinou v patách jako poryv větru.

S Athéninou pomocí se Nataša vyškrábala na nohy.

Oprášila si šaty, ukázala na vzd